Myslím, že to byl zážitek, který předčil všechny mé představy. Ještě jednou velké díky Vám i celému týmu, který za celou soutěží stojí.
Den to pro mě byl velmi neobvyklý. Byl jsem nervózní už od rána a postupně se má nervozita více a více stupňovala. Důvodů bylo více, ať vystoupení Adél, Anet či jejich dua, tak samotná žádost o ruku, kterou jsem několik měsíců předem plánoval. Nevím, jak správně popsat pocity, které jsem s blížícím se vyhlášením výsledků měl. Byl jsem si ale jistý tím, že bych rád dodržel tradice a žádal o ruku Adél jak se sluší a patří. A tak, když se všichni vystupující pátečního dne začali řadit v zákulisí na nástup na vyhlášení výsledků, jsem si vzal pantátu a panímámu stranou a zeptal se, zda mi jejich dceru dají za ženu. Ten výraz v jejich tvářích určitě nezapomenu, ale rozhodně nebyl negativní a dostal jsem požehnání.
Pak už přišlo na řadu očekávané vyhlášení výsledků. Už samotné výsledky byly úžasné, obrovskou radost nám udělala Anet s jejím sólo 2 baton! Já byl jako na trní, ruce se mi potily a každá minuta byla delší než obvykle. Pak ale přišlo vyhlášení duo 2 baton, holek zlatá medaile a po státní hymně se z úst moderátora ozvala slova o udělení zvláštního ocenění. Bylo mi jasné, že to je ta pravá chvíle. Tajně jsem doufal, že nedostanu mikrofon, protože jsem se styděl před plnou halou jako malý kluk. Nemohl jsem mluvit, ale těch pár slov, která jsem zvládl říct, pochopila celá hala včetně Adél naprosto správně. Slyšel jsem její „ano“, i když zastřené pláčem a dojetím. A potlesk celé haly tento krásný zážitek jen umocnil.
Chtěl bych tedy tímto ještě jednou poděkovat všem, díky kterým jsem tuto příležitost dostal. Do budoucna už jen doufám, že se vyplní tradice „do roka a do dne“ a slibuji, že chci být dobrým a milujícím manželem Adélky Tarabíkové.
S dovolením jsem si dovolil stáhnout a použít video, které žádost o ruku vystihuje asi lépe, než má slova.
Martin Biroš
