Jak jsem se stala elévem komentátorů

Bylo zajímavé vrátit se do prostředí, které bylo po dlouhé roky mým životem, a to doslova. Nikdy jsem si nedokázala představit, že někdy budu muset skončit tancovat. Nikdy. Samozřejmě, čas každého přijde. Mažoretkový sport mě nepřestal zajímat, a proto jsem využila možnosti vrátit se k mažoretkám z jiné pozice, a to komentátorky. Měla jsem určité představy nebo očekávání, co se týče výkonnosti soutěžících, soutěžní atmosféry či celkové atmosféry v hale, apod., ale musím říci, že ta očekávání byla absolutně předčena, u sportovních výkonů v soutěžních sestavách jsem žasla. Nejvíce jsem asi žasla nad obrovským krokem kupředu, a to i u týmů, u kterých bych to až tolik nečekala. O to víc bych chtěla všem zúčastněným vzdát hold, a smeknout klobouk, a to i kadetkám, které už v tak brzkém věku dokáží s dvěma hůlkami taková kouzla. Stejně tak za zmínku určitě stojí disciplína pom-pom, která by nezůstala vůbec pozadu při srovnání s tak ceněnou disciplínou, jakou je např. gymnastika na různých mezinárodních soutěžích či olympiádách, a stejně tak samotná disciplína baton, která se díky možnosti gymnastických prvků posunula o několik levlů výše, a to v mnoha uměleckých pohledech.

Bylo pro mě potěšením pracovat v novém kolektivu komentátorů mažoretkového sportu. Doufám, že není daleko doba, kdy se mažoretkový sport dočká takové pozornosti médií i veřejnosti, jaké si doopravdy zaslouží a že pryč je doba, „směšných“ vojáků v dívčím provedení, kteří jen pochodují s hůlkou v ruce.

Udržovat mažoretkový sport v nastolené kvalitě bude i nadále pro všechny zainteresované náročné a bude mi velkým zadostiučiněním, že jako členka týmu komentátorů mažoretkového sportu mohu přispívat k věhlasu tohoto nového sportu a být v centru mažoretkového dění..

Eva Steppanová

Fotografie použita z FB vysilamezive.cz 


Napiš zprávu:

*

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*