„Je fain, že jsi se tímto tak trochu „poodhalila“, „otevrela“, „predstavila“ těm, co tě třeba tolik neznají. První podkast byl takový hodně oficiální, i pri tomto druhém zníš na začátku trochu rozpačitě v oficialitach a během rozhovoru s paní doktorkou už vedete krásný dialog a obě dvě se moc dobře posloucháte. A ten tvuj závěr…nevím moc přesně jak to napsat, ale prostě mám povot, že mluvíš o něčem mě hodně blízkém, asi pro to, že si přesně vybavuju to mistrovství, kdy jsem tě tam viděla, najednou tak jinou, než jakou jsem tě znala. No a prostě velký klobouk dole, jak o těch věcech ted mluvíš a myslim, že je moc dobře, že o nich můžeš takhle mluvit a doufám, že to hlavně tebe dál posouvá. Mimo jiné, během první vlny korony se objevily problémy u jedné z mých sverenkyn v seniotkach a dost jsem to byla nucrna řešit především s její maminkou, pak na obou soustredenich, pak jestli ji nechat v sestavách a vubec co dělat. No, tím že se ted zas nevidime, tak vlastně nevim, jak na tom pořádně Profilový obrázek annabase._ je, ale poslala jsem mamince odkaz na tvuj podcast 🙂 Držím palce pri tvorbě dalších podcastu 🙂
„Wau! Obdivujem ťa ako si sa otvorila, verím, že to pomoholo nejednej holke :-)“
„Evi, slyšela jsem druhý podcast. Nemůžu se ubránit pocitu, že ti prostě potřebuji napsat, jak na mě působil. Vařila jsem si u něj večeři, u vaření totiž podcasty poslouchám nejčastěji. Paní doktorka byla skvělá, moc se mi líbilo, že je taky tanečnice, její povídání bude pro mnoho divek užitečné a pro trenéry inspirativní. Když jsi začala vyprávět svůj příběh, přestala jsem po pár větách krájet cibuli a už jsem jen stala a bez dechu poslouchala. To MS si pamatuji živě. Všechny vzpomínky se mi vrátily, úplně tě na tom parketu vidím. Se slzičkou v oku jsem podcast doposlouchala a na konci si uvědomila ještě více, jak moc silná žena jsi. 🙂 Moc ti děkuji, že toto šlo do éteru. Holky to potřebují slyšet a některým to může velmi pomoct. To co děláš má smysl.“